Tomáš Malý | Fotolabum nebo fotokniha?
51567
post-template-default,single,single-post,postid-51567,single-format-standard,eltd-core-1.0.3,ajax_fade,page_not_loaded,boxed,borderland-ver-1.12, vertical_menu_with_scroll,smooth_scroll,,grid_1300,wpb-js-composer js-comp-ver-5.0.1,vc_responsive

Fotolabum nebo fotokniha?

Jsem velice puntičkářským, možná až perfekcionistickým fotografem a to nejen při samotném fotografování, ale i na výstupu produkce. Stejně tak jsem fotografem, pro kterého je fotografie “fotografií” až, když je více, než změtí “1” a “0”, tedy když z ní je víc než elektronický soubor.

Na své fotografické cestě jsem vyzkoušel celou řadu možných výstupů, tisků, osvitů a hodnotil je především z hlediska kvality tisku (věrnosti reprodukce barev, kvality tisku detailů, barvo stálosti i barevností…) ale i co do náročnosti přípravy souboru na tisk. Myslím tím tedy, jak moc je náročné jednotlivé fotografie připravit na tisk a udělat z nich nějaký druh média (alba).

Existuje několik možných způsobů archivace fotografií a musím říci, že pokud to myslíte s uchováním vašich vzpomínek vážně, měli byste si rozhodně jednu z možností najít. I ten nejhorší způsob bude stále lepší než pouhé uložení obrázku v počítači a to kolikrát bez jakékoli jiné zálohy.

Opominu v tomto článku alba zásuvná a přelepovací, protože s nimi jako výstupem já osobně spokojený nejsem. V obou případech se jedná o to, že fotografii zasunete pod nějaký typ fólie, která sama o sobě už ničí to, co z fotografie chceme získat, tedy požitek. U zasouvacího alba musíte dodržet přesný rozměr fotografie, abyste do příslušného okýnka fotografii dostali. To znamená, že pokud nemáte fotoaparát s čipem v příslušném poměru stran, je nutné fotografie na daný rozměr (nejčastěji 10x15cm) oříznout. U alba, kde je přelepovací fólie přes celou stranu, se tomuto problému vyhnete. Je tady zase nutné být do jisté míry zručný natolik, aby na fotografiích nevznikly bublinky, v důsledků špatného přelepení fólie. Ať tak či tak, to zásadní, co mi na obou způsobech vadí je, ta nějaká fólie, která překrývá fotografii. Mým mottem je: “Chraňte své vzpomínky!” Takže i tento způsob je lepší způsob než žádný! Dokonce si myslím, že je lepší mít fotografie volně v krabici než nalepené nebo zasunuté pod něčím, co je prostě kazí.

Takže nám zbývá buď fotokniha nebo klasické album, kam se fotky nalepují. Dnes už tedy ne pomocí fotorůžků, ale oboustrannou lepicí páskou. Jsou na to dnes mašinky nebo lepidlo určené k lepení fotografií.

Jde mi opravdu v první řadě o celkový pocit z prohlížených fotografií a tak vedle kvality tisku, musíte mít dobrý pocit i z toho samotného média. Jinými slovy se vám to album nebo fotokniha musí líbit. U fotoknihy je to jednoduché, protože si návrh vazby děláte sami a tak tam můžete mít, co jen chcete. U fotoalba už musíte vybírat z nepřeberného množství alb, které na trhu jsou.

Ukázka fotoalb:

Upřímně mohu říci, že jsem první fotoknihu vyzkoušel hned po té, co se objevila na trhu. Když mi ale dorazila, byl jsem natolik zklamaný, že jsem na několik let fotoknihu zavrhl a zůstal jsem u klasického tisku/osvitu. V průběhu mé fotografické cesty jsem pak ještě několikrát fotoknihu vyzkoušel a to vždy od různého výrobce. Výsledek byl ovšem pokaždé stejný. Prohlédnutí jsem vždy končil slovy: “Ještě není čas.”  (Až do teď, viz níže.) A tak jsem stálé věrný klasickému albu a klasickému osvitu fotografií.

Je nutné na tomto místě podotknout, že i v kvalitě tisku fotografií jsou obrovské rozdíly! S kvalitou tisku kioskových tiskáren jsem rozhodně spokojený nebyl a nezbylo mi, než hledat něco jiného, lepšího. (Tady chci a musím ovšem zdůraznit, že i kioskový tisk, je opět mnohem, mnohem lepší než žádný.) Měl jsem to štěstí, že jsem narazil při svém hledání za kvalitní reprodukcí na firmu No.200 Hradec Králové, kde nechávám dělat veškeré své zakázky. Individuální přístup a precizní způsob zpracování na kvalitním papíře odpovídá mé představě o fotografickém výstupu i za cenu dražší než strojově-robotové kiosky.

Je otázkou chviličky, než získáte jistotu a rychlost nalepování fotografií do alba. Strojek, kterým přejedete po zadní straně fotografie, vám na fotografii nalepí čtverečky oboustranné lepicí pásky a vy pak už jen fotografii nalepíte do alba, jak se vám jen líbí. Tímto způsobem máte během chviličky zpracované album, za které se rozhodně nemusíte stydět a ke kterému se hlavně budete vracet! Na rozdíl od mnoha set fotografií uložených na disku PC. Ono vás to totiž donutí, vybrat si z těch mnoha set fotografií, které jste díky elektronickému snímání nafotili vybrat TOP nej a dát je do alba. A máte hotovo! Tento způsob archivace ať už pro sebe nebo pro své zákazníky byl pro mě do teď jediný možný z hlediska kvality a estetičnosti.

Píšu “do teď”, protože jsem využil nabídky firmy Saal-digital vyzkoušet jejich fotoknihu. Zpočátku jsem byl, v důsledku minulých zkušeností, dosti skeptický, ale nakonec moje zvědavost zvítězila. Stáhl jsem si tedy software na výrobu (nejen) fotoknihy a dal se do toho. První den byl bolestný a vytvořil jsem dvě stránky, které jsem nakonec smazal. Druhý den jsem ovšem sedl k PC a dal se do důkladného zkoumání obslužného programu. Jako všude jinde si musíte projít bolestí při vystupování z komfortní zóny. Po několika minutách (možná desetiminutách) už ale všechno jelo téměř automaticky. Můžete si vybrat z celé řady přednastavených tampletů pro vkládání fotografií nebo vytvářet své vlastní. Je zde celá paleta pozadí a to nejen barevných. Můžete si tady prostě vytvořit vše, co vás napadne. Ve své preciznosti mi tu ovšem chybělo automatické zarovnávání nebo přichytávání k mřížce. Je možné, že jsem tuto funkci jen neobjevil, ale věřte, že jsem se snažil a pokud tam je, měla by být rozhodně více intuitivní.

Nakonec jsem tedy dokončil objednávku a odeslal. Všechno z prostředí jednoho programu. Při odesílání už jsem byl maličko zklamaný kompresí, která z mého souboru fotografií, který měl téměř 500MB udělala výstupních (něco málo přes) 100MB. To znamená pětinásobná komprese v jádru již nekoprimovatelného. Nepropadal jsem zklamání a doufal, že jejich algoritmus je tak propracovaný, že bere v potaz ořezy a velikosti.

Tvorba fotoknihy je téměř okamžitá. Máte možnost sledovat zakázku a tak už druhý den, byla fotokniha předána přepravci, který u mě zvonil v sobotu!

A teď to podstatné: “Ano, už je čas.” Zpracování a kvalita tisku je pro můj perfekcionismus dostačující! Jinak řečeno to znamená, že jsem velice spokojený. Tisk je dokonce nepřerušený i ve vazbě knihy! Dostal jsem do ruky produkt, který se nebudu stydět ukázat a který teď zaujme místo v mém portfoliu.

Původně jsem chtěl srovnávat fotoalbum vs fotokniha. Tedy plusy a zápory, ale to udělat nemůžu z jednoduchého důvodu. Jsou to dva naprosto rozdílné produkty. Na jedné straně fotoalbum. Je klasické, minimalistické s důrazem na fotografii a omezením počtu fotografií na jednu stránku. (Víc tam prostě nenacpete.) To je ovšem výhoda v tom, že se na fotografie více soustředíte a vaše pozornost není roztříštěná. Do teď byla největší a hlavní výhodou kvalita reprodukce u tisku fotografií. Tato výhoda je zpracováním fotoknihy Saal setřena a tak je tu na druhé straně fotokniha, která může být opravdu velmi dynamická a kreativní.

Zbývá snad už jen porovnat cenu obou výrobků, ale ani tady nebude vítěz a poražený, protože je cena srovnatelná.

Je tedy jen otázkou osobního vkusu, co komu vyhovuje více. A možná víc než vkus bych spíš řekl, že se použití liší v tom, co bude obsahem. Něčemu prostě bude více slušet minimalistická klasika ručně lepeného alba a u některé příležitosti si můžete dovolit bláznit a vyřádit se na stránkách fotoknihy.

To nejdůležitější na závěr ještě jednou připomenu: “Chraňte své vzpomínky!

Tomáš Malý
No Comments

Post a Comment